Tento článek byl exkluzivně poskytnut pouze Tichým zprávám, NESMÍ BÝT DÁLE ŠÍŘEN. Velmi děkujeme WAZ (Westdeutsche Allgemeine Zeitung) za jeho bezplatné poskytnutí.
Ale (já) žiji
Hrůzné činy nacistického Německa nesmí být zapomenuty, proto gymnázium ve Wittenu (Ruhr-Gymnasium Witten) a Asociace křesťanských církví ve Wittenu uspořádaly vzpomínkovou akci s názvem „Ale (já) žiji“ („Aber ich lebe“), aby si lidé připomněli oběti holocaustu a dozvěděli se více o tématu, kterému nebývá věnováno tolik pozornosti, a to křivdám spáchaným na neslyšících.

Zájem o přednášku předčil očekávání
Zájem o vyprávění neslyšící pamětnice o nucených sterilizacích (zneplodnění) v době nacistického Německa a jejím přání mít děti byl skutečně obrovský. Jindy dostatečně velká aula gymnázia ve Wittenu tentokrát praskala ve švech. Vzpomínkového večera se zúčastnilo nejen mnoho studentů, ale i lidí nejrůznějších věkových kategorií. Akce se zúčastnil i ředitel školy Dirk Gellesch a starosta Wittenu Lars König, který řekl, že jej davy zájemců o přednášku dojaly a dávají mu naději do budoucnosti. Celá akce byla tlumočena do znakového jazyka, aby byla přístupná i místní komunitě neslyšících, kterou doprovázela farářka Christine Brokmeier.

Silný příběh
Nejpůsobivější částí vzpomínkového večera však bezesporu bylo vyprávění neslyšící pamětnice holocaustu. Ria Heinemann prostřednictvím znakového jazyka vylíčila, jak ji hrůzné činy páchané na lidech s postižením v době nacistického Německa doživotně poznamenaly. A nejen ji.
Když přišla Ria Heinemann v roce 1935 v Hammu na svět, životy neslyšících lidí byly považovány za bezcenné. Oba její rodiče byli neslyšící. Její o dva roky starší bratr Anton zemřel při porodu, bylo tehdy řečeno jejím rodičům. Z toho důvodu nepřišla Ria na svět v nemocnici, nýbrž doma. Když jí byly dva roky, její rodiče byli nuceně sterilizováni. Stejný osud postihl ve věku deseti let i jejího pozdějšího manžela. Přestože si Ria vždycky přála mít děti, vzala si ho. Avšak dodnes jí chybí vlastní potomci a vnoučata.
Není tedy divu, že její mimořádně silný příběh přítomné hosty hluboce zasáhl. Během večera byl zajištěn i hudební program a studenti gymnázia zde prezentovali motivy z grafické novely „Aber ich lebe“, která pojednává o čtyřech dětech, které přežily holocaust.

Zdroj, foto: e-mailová komunikace s WAZ (Westdeutsche Allgemeine Zeitung), Facebook.com, Evangelischer Kirchenkreis Hattingen-Witten
Editor: Klára Šámalová