Neslyšící Roman Lupoměský, ředitel občanského sdružení Neslyšící s nadějí, poprvé od roku 2014 navštívil Gruzii.
Přiletěl v pátek 7. září do gruzínského hlavního města Tbilisi. Hned první den strávil mezi členy neslyšících hostů v unii neslyšících, kde letos v zimě budou mít 90. výročí. Roman měl problémy s komunikací, protože neovládal jejich znakový jazyk. Naštěstí potkal muže, který mu ochotně překládal a zůstal s ním až do konce jeho pobytu. V unii se setkal s významnými osobnostmi, jako je například bývalý neslyšící olympionik Nodar Fiodorovich Rekhviachvili, který reprezentoval Sovětský svaz. Vyprávěl mu, že v současné době je v Gruzii velmi malá nabídka sportů pro neslyšící, zatímco v době SSSR na sport pro neslyšící mohli být hrdí.
Další den Roman navštívil Velvyslanectví ČR v Tbilisi, kde se setkal se zástupcem velvyslance panem Preclíkem. Zpočátku měli problémy s komunikací, ale Roman měl s sebou notebook, aby mohli pomocí tlumočení na webu komunikovat. Ale v budovách nebyl silný signál, až po udělení výjimky vešli do zakázané kanceláře diplomatického prostoru. Tak si pan Preclík hned uvědomil, jakým komunikačním překážkám čelí neslyšící. Hodně spolu diskutovali ohledně komunikačních bariér neslyšících a sektoru sociálního inkluzivního rozvoje, jež je uveden v nové koncepci Zahraniční rozvojové spolupráce České republiky po roce 2017.
V oblasti zdravotně postižených je silný západoevropský tlak k inkluzi. V dnešní nejen české, ale i rozvojové země včetně Gruzie učí všechny handicapované žáky standardní předměty, ale například pro sluchově postižené děti často nejsou k dispozici asistenti či tlumočníci.
Roman také navštívil seminář “Memorandum v oblasti vzdělávání”, konkrétně inkluzivní rámec vzdělávacích programů, kde se řešil plán podpory pro asistenty a tlumočníky pro jejich práci ve vzdělávacích programech. Počet tlumočníků znakového jazyka v Tbilisi je dvacet. Mimo město se odhaduje tři až pět v každém regionu.
Roman stihl navštívit i školu pro neslyšící, kde se dětí ptal, který povinný předmět je nejdůležitější. Odpověděli, že znakový jazyk, protože bez něj by nezvládli jakýkoliv jiný předmět. Týdenní zájezd hodnotí tak, že většina lidí, které potkal, vyprávěla spíš o minulosti a mstách, než o tématech novodobého světa.
Zdroj: TZ, Roman Lupoměský
