Gallaudetova jedenáctka aneb jak skupina neslyšících mužů pomohla NASA dostat se do vesmíru

Slyšeli jste někdy o Gallaudetově jedenáctce? Gallaudetova jedenáctka byla skupina jedenácti neslyšících mužů z Gallaudetovy univerzity pro neslyšící, která zásadním způsobem přispěla k úspěchu prvních amerických misí do vesmíru a na Měsíc v letech 1961 a 1969.

0

Co předcházelo letům do vesmíru

Na konci 50. let 20. století byl Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) ještě mladou organizací a jednou z největších výzev pro ni bylo zjistit, zda je let člověka do vesmíru reálnou možností. NASA potřebovala tehdy lépe porozumět účinkům dlouhodobého stavu beztíže na lidské tělo a zda kinetóza může bránit vesmírným misím. Koncem 50. let tedy NASA a Lékařský institut námořního letectva sídlící na námořní letecké základně v Pensacole (Florida) založily společný výzkumný program pro studium těchto účinků.

Logo NASA (Foto: Zpravy.aktualne.cz)

Nečekaná komplikace

Vědci se domnívali, že simulovat drsné podmínky panující ve vesmíru bude velmi snadné – např. zavřít lidi do speciální rotující místnosti a pak s ní pravidelně otáčet. Nepočítali však s jednou závažnou komplikací – každý, kdo se těchto experimentů zúčastnil, začal totiž zvracet dříve, než byli schopni získat nějaká užitečná data.  

Nevolnost, závrať (Foto: Pixabay.com)

Gallaudetova jedenáctka, skupina neslyšících mužů

Bylo tedy zapotřebí získat lidi, kteří budou vůči kinetóze odolní. NASA proto rekrutovala 11 neslyšících mužů s poškozeným rovnovážným ústrojím, které je zodpovědné za vnímání polohy i pohybu hlavy a celého těla v prostoru a udržování rovnováhy. Deset z těchto mužů přišlo o sluch po prodělání meningitidy, jedenáctý byl neslyšící od narození. Všichni tito muži ve věku 25 až 48 let pocházeli z Gallaudetovy univerzity pro neslyšící a byli mezi nimi jak studenti, tak i profesoři. Odtud tedy pochází název Gallaudetova jedenáctka (G-11). V 50. a 60. letech 20. století byli tito neslyšící muži umísťováni do speciálních simulátorů s cílem monitorovat fyziologické odezvy organismu a lépe porozumět účinkům dlouhodobého stavu beztíže na lidské tělo. Žádný z těchto mužů však do vesmíru nakonec neletěl.    

Stav beztíže (Foto: Wired.com)

Ojedinělé experimenty

Neslyšící muži byli např. umístěni do speciální místnosti s pomalou rotací, která se otáčela 2–10krát za minutu, a žili v ní i několik týdnů. Testovaní muži také jezdili mnohokrát za sebou výtahem v Empire State Building a létali ve speciálním letounu známém jako „Vomit Comet“ – název odvozen od anglického slovesa „vomit = zvracet“. V rámci jednoho z nejextrémnějších experimentů se Gallaudetova jedenáctka plavila na lodi na silně rozbouřeném moři u pobřeží Nového Skotska. Zatímco neslyšící muži hráli karty a užívali si dobrého jídla, vědci z NASA trpěli takovou nevolností, že experiment musel být přerušen.

Letoun Vomit Comet (Foto: Wired.com)

První let do vesmíru a na Měsíc

Tyto experimenty však pomohly NASA pochopit, jak se lze vypořádat se stavem beztíže a kinetózou, což zásadním způsobem napomohlo k uskutečnění prvního amerického pilotovaného letu do vesmíru v roce 1961 a dosažení Měsíce v roce 1969 (Apollo 11). 

První přistání na Měsíci – 21.7.1969 (Foto: En.wikipedia.org)

 


Zdroj, foto: Cracked.com, En.wikipedia.org, De.wikipedia.org, De.wikii2.com, Pixabay.com, Scitechc.com, Thetimeshub.in, Wired.com, Zpravy.aktualne.cz
Editor: Klára Šámalová

 

Back to top button